Bělehradská 118, Praha 2 Tel.: 222 522 322 darkovka@darkovka.cz

RETRO



IMG_3328FIN.jpg

RETRO, aneb, co jsme milovali jako malí

Tady se naše vzpomínky budou hodně různit, podle toho, v jakém období jsme se narodili. Já se teď chci vrátit k době nedávno minulé a možná trochu nostalgicky. Zapomeňme teď na politické hledisko, rozhodně všechny ostatní aspekty komunistické doby nechci nijak „polidšťovat“ a přikrášlovat růžovými barvami. Přesto zde bylo pár dobrých (a teď mluvím opravdu jen o jídle) věcí a málokteré najdete na pultech i dnes. A někdy je sice najdete, možná i ve stejném „retro“ obalu, ale už to zkrátka není ono. Pamatuju si na tu lahodu, když jsme se školou vyrazili na pochoďák a z tašky zvané „žebradlo“ vytáhli sójový suk, nebo tatranku (byť trochu zpracovanou od sluníčka). Dnes už to tak nějak nechutná stejně, nevím, jestli větší vinu nese výrobce, nebo fakt, že je mi přes třicet a moje nejvíc nejoblíbenější jídlo už nejsou lentilky. Asi jsem zkrátka jen „vyrostla“ a chutnají mi jiné věci.

 Dávno už moje představa o největší pochoutce nezahrnuje plný pytlíček Vitacitu a ulepený žlutý prst. Ani mě nevzrušuje možnost zakoupení tří žvýkaček značky Perdro, které jsem postupně nacpala do úst a závodila v tom, kdo udělá větší bublinu. Popravdě už mi ani nepřipadá k popukání vypít co nejrychleji lahev žluté limonády, nebo kofoly a vykrkávat abecedu (a že jsme si od toho kdysi smíchy namohli břišní svaly a občas se málem i počůrali).

Matně v paměti ještě vylovím mléko v pytlíku a zde už legrace končí, neb si vzpomenu i na spousty nepříjemných nehod, za které mě rodiče zrovna nepochválili. Také si vzpomínám na tatarku v krabičce zkombinovanou s čerstvým rohlíkem (to už mi vysloveně naskočí husí kůže). Pak si vybavím letní dovolenou s naším taťkou na chalupě, když mamka musela pracovat a vaření bylo na tatínkovi. Luncheon meat, neboli hezky česky „lančmít“ od táty, pěkně s kečupem a špagetami, to byl gurmánský zážitek, který předčil téměř jakoukoliv mamčinu specialitu.

Ještě vím, že se řešilo, z které lahve je lepší pivo. Jen už nevím, jestli to byla hnědá, nebo zelená (asi proto, že pivo jsem tehdy ještě nepila).  Když jsem byla nemocná a ležela jsem v posteli, mamka mi hustě namazala chleba Májkou a pečlivě mi to nakrájela na kostičky, od té doby mám v sobě zafixováno, že paštika má až kouzelné léčivé účinky.

S láskou vzpomínám na dlouhé lízátko ve tvaru pruhované tyčky, které se nikdy nedalo slízat najednou a pak už jste ho museli vyhodit, protože se vám na něj nalepily všechny chlupy světa a pár mušek k tomu. Nedávno jsem ho někde viděla a už jsem ho měla v košíku, že bych udělala dcerám radost. Vzápětí jsem si ale uvědomila, jak moc je lízátko podobné hůlce Harryho Pottera a co by se s ním vše dalo dělat, poté se mi vybavila tvář dětské zubařky, jak na mě dělá „tytyty“ a raději jsem se přesunula do bezpečného oddělení ovoce a zeleniny.

Nostalgie je někdy trochu „mrcha“, protože má tendenci přetvářet vzpomínky a přikrášlovat…..ale přesto občas neodolám a koupím si něco, co si pamatuji z dětství. A i když to často nechutná stejně, i tak se mi vybaví spousta krásných a veselých zážitků……a to za to stojí!

I my na Dárkovce se občas vracíme k „retro“ pochutinám a jsme schopni pro vás vyrobit speciální koš, nebo balíček laděný v tomto stylu. Takovým speciálním dárkem dáváte zpátky i kus dětství a rozhodně dotyčného potěšíte a možná i rozesmějete.

 


Komentáře


Žádné komentáře doposud nebyly přidány.

Přidat komentář

Vámi zadané osobní údaje budeme zpracovávat my a to pro možnost vám odpovědět. Bližší informace naleznete v zásadách zpracování osobních údajů.

Napište nám

Vámi zadané osobní údaje budeme zpracovávat my a to pro možnost vám odpovědět. Bližší informace naleznete v zásadách zpracování osobních údajů.